Alexej Pičugin

Narodil se v r. 1962.

Pičugin je bývalým vedoucím oddělení vnitroekonomické bezpečnosti ve službě bezpečnosti ropné společnosti JUKOS, jaká patřila Michailovi Chodorkovskému. Je to jedna z hlavních postav „kauzy JUKOS“ a jediný účastník této kauzy, který zůstává ve vězení. Odsouzen na doživotí. Vykonává trest ve vězeňské kolonii se zvýšenou ostrahou.

Pičugin byl vzat do vazby 19. června r. 2003. Je obviněn z organizace vraždy čtyř lidí a z pokusu o vraždu ještě tří:

  • pokus o vraždu ředitelky Správy pro styk s veřejností moskevského magistrátu Olgy Kostinové (1998)
  • pokus o vraždu správce společnosti „ROSPROM“ Viktora Kolesova (1998)
  • vražda starosty města Něftějugansk Vladimira Pětuchova (1998)
  • vražda ředitelky moskevské firmy FENIX Valentiny Kornějevové (1998)
  • pokus o vraždu správce rakouské společnosti EAST PETROLEUM HANDELS Jevgenije Rybina (1998 a 1999)
  • vražda podnikatelů z města Tambov Sergeje a Olgy Gorinových (2002)

Podle obžaloby, vraždy byly uskutečněny v zájmu společnosti JUKOS, Pičugin postupoval podle příkazu zástupce prezidenta JUKOSu Leonida Něvzlina. Něvzlin sám stihl z Ruska odjet, v nepřítomnosti byl odsouzen na doživotí, je po něm vyhlášeno pátrání.

První obvínění, na základě kterého Pičugin byl původně zadržen, týká se vraždy manželů Gorinových. Jeho účast na tomto trestném čínu se nemůže pokládat za prokázanou z několika důvodů. Mrtvoly zabitých se nikdy nepodařilo najít, první expertiza, vypracována v Tambovu, zjistila, že na dvoře domu Gorinových byla nalezena krev jiných osob. Jenom opakovaný výzkum vzorců, provedený po delší době v Moskvě, ukázal, že prý krev je přece manželů Gorinových. Mimo to, o velkém počtu expertiz (celkově jich bylo víc než 30) se obhájoba dozvídala už po jejich vypracování, všechny znalecké posudky byly představeny Pičuginovi a jeho obhájobě 8 – 10 dnů před skončením vyšetřování.

Na pokusu o vraždu Olgy Kostinové podle názorů obránců lidských prav a znalců Pičugin také nepodílel: pachatelé instalovali výbušné zařízení v domě jejich rodičů (kde pobývala jenom zřídka, podle sdělení svědků), nesnažili se ujistit, jestli je oběť na místě, a výbuch konec konců nezpůsobil žádnou škodu.

Nejdůležitější ale je, že původně ani Kostinová, ani Generální prokuratura neviděly spojení mezi výbuchem a JUKOSem. Jenom po zatčení Alexeje Pičugina v r. 2003 prokuratura nečekaně prohlásila, že se vedení JUKOSu chtělo takto pomstit bývalé kolegyni za to, že odmítla lobbovat na magistrátu za zájmy společnosti. Kostinová si také toto „připomněla“. Brzy po tom „připomenutí“ si rychle udělala dobrou kariéru, stala z ní členka Společenské komory (poradní sbor při Prezidentu Ruské Federace) a poradkyně ředitele FSB na zásadách dobrovolnosti.

Co se týče Viktora Kolesova (který byl zbit a okraden), tak ten, když svědčil u soudu, sám pochyboval o tom, že ho chtěli zabit a že Pičugin s tím měl něco společného. Kromě toho, hlavními svědky v této a dvou dalších věcích (pokus o vraždu Jevgenije Rybina a vražda Vladimira Pětuchova) jsou víckrát odsouzení zločinci, kteří v průběhu vyšetřování často měnili svoje svědectví a „připomínali“ si další podrobnosti ukazující na Pičuginovu vinu. Jejich výpovědi si často protiřečí.

Tato a další fakta poukazují na to, že obvínění vznesená proti Pičuginovi byla jako celek zfalšována vyšetřovateli.

Soud také nebyl nezávislý, naopak, důsledně podporoval obžalobu. Během soudního řízení obraně nebylo dovoleno vyjasnit fakta, která by mohla vést k závěru, že Pičugin je neviněn (například, provést expertizu ručního písma). Soudní jednání probíhala neveřejně, i když žádné tajné dokumenty tam nefigurovaly.

V průběhu druhého řízení mnozí svědkové, kteří také byli uvězněni a svědčili proti Pičuginovi, odvolali své výpovědi a přiznali se, že k vypovídání je donutili vyšetřovatelé z Generální prokuratury: vyvíjeli na ně fyzický a psychický nátlak, pohrožovali odepřením lékařské péče těžce nemocným, slibovali zmenšení délky trestu atd.

Například, jeden ze svědků, a to odsouzený Ovsjannikov, těžce nemocný člověk, tvrdil, že ho vyšetřovatelé z Generální prokuratury přinutili podat křivé svědectví proti Pičuginovi: řekli, že mu bude poskytnuta lékařská péče jenom v případě „správné“ výpovědi.

Proti Pičuginovi byly také využity výpovědi Gennadije Cigelnika a Jevgenije Rešetnikova, kteří byli odsouzeni jako pachatelé zločinů, z jejichž organizace byl Pičugin obviněn. Ale v těchto svědectvích se odvolávají na tvrzení třetích osob, a to Gorina a Goritovského, přičemž ověření těchto výpovědí není možné (Goritovskij je zavražděn, Gorin zmizel spolu s manželkou).

21.dubna 2008 během soudního jednání ve věci Leonida Něvzlina oba svědkové své dřívější výpovědi odvolali. Rešetnikov řekl, že poprvé slyšel o možném spojení vedení JUKOSu s těmito zločiny od vyšetřovatele Burtového, Cigelnik prohlásil: „osočil jsem Pičugina a Něvzlina na žádost vyšetřovatelů Generální prokuratury Burtového, Bannikova, Žebrjakova a operativního pracovníka Smirnova. Slibovali mi obranu a minimální délku trestu, a uložili maximální“.

Soud ale nevzal do úvahy výpovědi, které zazněly v soudní síni, opíral se jen o záznamy výslechů, které obsahovaly svědectví proti Pičuginovi. Místo a čas spáchání části zločinů také nejsou konkretizovány: v soudním výroku stojí, že je Alexej Pičugin spáchal „v přesně nezjištěném čase a místě“, spolu s „přesně nezjištěnými osobami z vedení JUKOSu“.

Soud také nepřihlédl k tomu, že Alexej Pičugin neměl motivaci pro spáchání zločinů. Tvrzení státní obžaloby, že tyto zločiny byly pro JUKOS výhodné, nejsou ničím doložena.

Ještě jeden fakt, který poukazuje na politický charakter kauzy – první porota, jejíž členové se přikláněli k osvobozujícímu rozsudku, byla rozpuštěna, porotci druhé sestavy byli pravděpodobně ovlivněni Generální prokuraturou Ruska. Toto nepřímo potvrdil i státní zástupce Kamil Kašajev, kdy na tiskové konferenci zmínil, že porotce do soudu dovážel speciální autobus.

Prokuratura utajila před obranou a porotou, že hlavní „svědek“ obžaloby Korovnikov byl odsouzen na doživotí za početné vraždy, znásilnění, únosy, vyhotovení výbušných zařízení a jiné zločiny.

Během předběžného vyšetřování této kauzy byla dopuštěna četná hrubá porušení uznaných Ruskem mezinárodních závazků v oblasti lidských práv.

Zvláštní pozornost obránců lidských práv zasloužily výslechy Pičugina samotného. Během jednoho z nich dva lidé, pravděpodobně pracovníci FSB, dali mu injekci neznámé látky, a potom v průběhu šesti hodin „vyslýchali“ podezřelého, který byl v bezvědomí. Po „výslechu“ se Pičuginovo zdraví prudce zhoršilo: selhávala mu paměť, bolela ho hlava, začal mívat halucinace, trapily ho změny nálad, vysoký krevní tlak, silná furunkulóza, zvyšení teploty. Je velice pravděpodobně, že mu dali injekci tzv. „séru pravdy“ a využili hypnózu.

Politický charakter kauzy se prokazuje tím, že vyšetřovatelé víckrát navrhovali Pičuginovi svědčit proti svým bývalým nadřízeným z vedení JUKOSu, Chodorkovskému a Něvzlinovi, na oplátku za úspěšné završení kauzy. Podle Pičugina, ještě v dubnu r. 2004 mu vyšetřovatel Bannikov řekl, že on osobně nikoho nezajímá, že věc je čistě politická, že hlavním cílem jsou Něvzlin, Chodorkovskij a jiní spolumajitele ropné společnosti. „Můžou tě obhájovat nejlepší advokáti, ale závěr je předurčen,“ – řekl prý vyšetřovatel. Pičugin odmítl kohokoliv osočovat, ale za rok „návrh“ byl opakován: slibovali mu, že v případě, když bude svědčit proti majitelům JUKOSu, tak ho odvezou do zahraničí a poskytnou mu ochranu; a když ne, tak ho odsoudí na doživotí. Ještě jednou taková nabídka zazněla přímo v soudní síni Moskevského městského soudu v červenci r.2007, kdy se státní zástupce Kamil Kašaev obrátil s tím na Pičugina během přestávku v soudním jednání, a to za přítomnosti ochrany.

Mnozí obránci lidských práv a mezinárodní experti se shodují v tom, že v žádné části této kauzy žádné přesvědčivé důkazy Pičuginovy viny předloženy nebyly, což znamená, že není viněn žádným z těchto zločinů. Je jasné, že Pičuginova kauza je celá sfalzifikována a má politický charakter.

Ludmila Alexejevová, předsedkyně Moskevské Chelsinské skupiny:

„Pičugin a Lebeděv byli uvězněni dříve než Chodorkovskij, i podle toho, jak se řešily jejich kauzy, bylo zjevně, že tito dva lidé byli uvěžněni proto, že vyšetřovatelé doufali, že budou proti vedení JUKOSu svědčit a zdiskreditují ho. Ale vyšetřovatelé a ti, kdo jim přikazoval, měli smůlu, protože se oba tito muži ukázali jako velmi stateční a žádná diskreditující svědectví proti Chodorkovskému nepřinesli. Po Pičuginovi se chtělo, aby obvinil z vražd nejen Chodorkovského, ale i jeho kamaráda a společníka Něvzlina. Rozsudek byl vlastně pomstou za to, že nesplnil očekávání, nepřinesl svědectví, jaká po něm chtěli vyšetřovatelé, neosočil lidi, kteří s vraždami neměli nic společného, a nepřiznal vrahem sebe. Za tuto počestnost, slušnost a lídskou důstojnost je Pičugin tak krutě potrestán“.

If you have found a spelling error, please, notify us by selecting that text and pressing Ctrl+Enter.