Mykola Karpjuk

Narodil se v r. 1964

Mykola bydlel ve městě Rivne (Ukrajina) s manželkou a malým synkem. Dlouhodobě se věnoval politice, byl jedním z vůdců pravicové radikální strany UNA-UNSO (Ukrajinské národní shromáždění – Ukrajinská lidová sebeobrana), která pak iniciovala založení hnutí Pravý sektor a stejnojmenné strany. V době, kdy byl zatčen, byl členem vedení Pravého sektoru.

Během anexe Krymu se pravicové organizace (jako i jiné politické síly) snažili najít způsob mírného vyřešení konfliktu, věnoval se tomu i Karpjuk.

Podle ukrajinských médií 15. března 2014 na setkání vedení Pravého sektoru nedaleko Kyjeva, kde byl Mykola Karpjuk přítomen, bývalý vedoucí kyjevského oddělení Vjačeslav Fursa navrhl se setkat s poradci Vladimira Putina, na něž prý měl kontakt, a prodiskutovat s nimi budoucí krymský referendum o nezávislosti poloostrovu. 17. března 2014 Mykola Karpjuk, Fursa a jeho řidič přejeli hranici mezi Černihivskou oblastí Ukrajiny a Brjanskou oblastí Ruska, hned byli zadrženi FSB a obvinění z administrativního přestupku. Fursu a řidiče za 15 dnů pustili na svobodu; Karpjuku za několik dnů po zadržení bylo sděleno obvinění z účasti na Čečenské válce a z vražd v té době.

Svědectví proti Karpjukovi (a také proti Stanislavovi Klychovi) vydal uvězněný Alexandr Malofeev, který byl už předtím několikrát odsouzen, skutečně zúčastnil čečenské války a také byl členem ukrajinských nacionalistických hnutí. Malofeev odpykával trest v kolonii se zvýšenou ostrahou a byl těžce nemocen: diagnostikovali mu HIV, hepatitidu C a tuberkulózu. Je pravděpodobně, že byl k výpovědi přinucen. Na počátku ve své výpovědi nejmenoval Karpjuka, ale jen Arsenije Jaceňuka (který byl v té době premiérem Ukrajiny), a pouze po Karpjukově zadržení si Malofeev „připomněl“, že ten také zůčastnil první čečenské války. Je zvlášť důležité, že podle dřívějšího plánu na setkání v Moskvě měl jet Jaceňuk osobně: věc byla nejspíš připravena pro něho, pak se musela doplnit obvinění proti Kapjukovi.

O osudu Mykoly Karpjuka víc než rok nic nebylo známo; potom ho konečně našli ve vazební věznici v Pjatigorsku. Pak ho přeložili do věznice v Grozném, kde prý své zločiny spáchal. Mykolu krutě mučili, vyhrožovali zabitím jeho dítěte a manželky a přinutili podepsat přiznání. Kdy do případu vstoupil nezávislý obhájce, Karpjuk řekl mu o mučení, které podstoupil, a své přiznání odvolal. Během zasédání Mykola členům poroty několikrát ukazoval stopy a jízvy, které mu zůstaly, mj. na kolenech a dlaních. Kvůli tomu ho soudce až do konce řízení ze soudní síně vykázal.

Mykolu Karpjuka obvinili z porušení par. 209 Trestního zákoníku Ruské federace („Vytvoření stálé ozbrojené skupiny (bandy), jejímž cílem mají být útoky na občany nebo organizace a rovněž vedení takové bandy“), a par. 15 a 102 Trestního zákoníku RSFSR, který platil až do roku 1997 („Úmyslná vražda dvou nebo více osob pro výkon jejich služby, spachaná skupinou osob po předchozí dohodě“ a „pokus trestného činu úmyslné vraždy dvou nebo více osob pro výkon jejich služby, a to skupinou osob po předchozí dohodě“).

Vyšetření tvrdilo, že od roku 1994 až do zadržení v 2014 Karpjuk zůčastnil vytvoření a vedení „stálé ozbrojené skupiny (bandy) Viking“, která se prý skládala z ukrajinských nacionalistů, kteří bojovali na straně „čečenských separatistů“. Podle obžaloby tato ozbrojená skupina odpovídala za úmrtí 30 a zranění 13 ruských vojáků během bojů ve městě Groznyj v období od 31. prosince 1994 do 2. ledna 1995.

26.května 2016 Karpjuk byl odsouzen ke 22 letům odnětí svobody, z nichž prvních 10 let má strávit ve vězení, což je nejkrutější trestní zařízení v Rusku. Nyní odpykává trest ve známé ruské věznici Vladimirský central.

Centrum pro lidská práva „Memorial“ přezkoumal odsuzující rozsudek a dospěl k závěru, že při jeho vypracování byl víckrát porušen Trestní zákoník a Trestní procesní zákoník Ruské federace, že obsahuje popis neexistujících zločinů, velký počet faktických chyb a skoro jako celek je vybudován na pravděpodobně křivé výpovědi svědka Malofeeva (který dvakrát „připomněl“ nové účastníky bojů v Grozném několik dnů po jejich zadržení pracovníky ruských bezpečnostních služeb) a na sebeobviněních uvězněných. Toto vše poukazuje na to, že kauza je zfalšována jako celek, že vyšetřování nemá žádné důkazy pro to, že by Mykola Karpjuk a Stanislav Klych vůbec někdy v Čečensku byli, a to znamená, že s jistotou můžeme mluvit o jejich plné nevině.

 

If you have found a spelling error, please, notify us by selecting that text and pressing Ctrl+Enter.